Rozhovor pre Národní informační centrum pro mládež, ktoré je jedným z oddelení Národního ústavu pro vzdělávání, ktorý je priamo riadenou inštitúciou Ministerstva školstva ČR. Rozhovor je z januára 2016 a prebehol z časti online a z časti osobne v Prahe. Vďaka tejto inštitúcii, ktorej som bola takmer dva roky súčasťou, som zažila kancelársky spôsob života:) Ale nie len to! Aj služobné cesty do európskych metropolí, konferencie, vhľady do eurofondov, bankety a omnoho viac! Vďaka patrí predovšetkým úžasnej vedúcej Šárke, ktorá mi vždy vyšla v ústrety. I pri takých nevšedných žiadostiach ako práce z domova, kedy som mala byť na „príjme“ , teda online doma a ja som namiesto toho strážila kamarátom farmičku bez elektriky a akéhokoľvek signálu:) Vďaka za možnosť úprimnosti!
Jak tě to vůbec napadlo studovat v Indii na této škole? Co jsi studovala? Jak dlouho? Jaké jsou náklady na studium v Indii?
V podstatě mě to nenapadlo. Dlouhá léta jsem byla na cestách a Indie mne nikdy nelákala. Právě naopak. Měla jsem pocit, že tam chodí „všichni“. A já přece nebudu následovat davy. Když jsem v roce 2008 ukončila práci v neziskové organizaci a vrátila jsem se z „rozvojového“ světa zpátky do Evropy, syndrom vyhoření mne donutil začít se konečně opět věnovat sama sobě. Přes různé metody a techniky, pomocí kterých jsem opět hledala sama sebe, jsem se dostala až k Indii. Přivolala si mně. Trvala jsem na tom, že nebudu jedním z baťůžkářů, kteří se jen toulají po této úžasné krajině ducha. A tak jsem vyčkávala, kdy přijde to správné poslání, které si mám jít do Indie splnit! Trvalo to možná rok, než ke mně přišel odkaz na univerzitu Dev Sanskriti Vishwadyalay spolu s kontaktem na jejího rektora. Vyměnili jsme si pár emailů, absolvovala jsem přihlašovací proces, spočítala jsem si, jestli si to můžu dovolit a najednou to bylo jasné! Odlétám na roční postgraduální studium s titulem „lidské vědomí a alternativní terapie“ Strávila jsem přesně 365 dní na této univerzitě typu Gurukul. Původně to byli místa, kde se studenti sdružovali kolem mistra – Guru (lze přirovnat k našim klášterům), v současnosti je to jedna z nejprestižnějších soukromých univerzit vyučujících jógu a jógovou terapií. Je to univerzita na horním toku řeky Gangy, v údolí pod Himalaji v Haridváru, který je považován za kolébku jogy.
Jaké jsou jiné kurzy nabízené pro zahraniční studenty?
Pro zahraniční studenty zde nabízejí mnohé kratší i delší kurzy, půlroční certifikované, roční postgraduální, bakalářské i magisterské studium v různých humanitních oborech. Zaměření je však na jógu a psychologii, ájurvédu, naturopatii, jogovou terapii…
Jak probíhal přihlašovací proces?
Přihlašovací proces byl celkem jednoduchý! Nejdříve jsem se pomocí mailu seznámila s rektorem školy. Tomu samozřejmě předcházelo podrobné nastudování webu univerzity a rozhodnutí, že je to ta správná volba. Vyměnili jsme si několik organizačních mailů. Musela jsem poslat svůj magisterský diplom a napsat velmi seriózní motivační dopis, ve kterém, jsem musela obhájit, proč právě tato škola a tento obor. Poplatky byli neuvěřitelně nízké, což mne velmi překvapilo a později jsem pochopila, že prostě nejde o komerční lákání jógových turistů. Za roční pobyt s ubytováním i stravou (2 krát denně) jsem tehdy zaplatila 1250 USD.
Jací jsou tam učitelé?
S učiteli to bylo malinko náročnější. Univerzita se pokoušela už třetím rokem otevírat brány i zahraničním studentům, ale zatím na to neměla správné vybavení – hlavně co se týká profesorského sboru. Problémem byl jazyk. Našlo se tady hodně na slovo vzatých odborníků, kteří ale nebyli jazykově vybavení. A tak naše malá skupina mezinárodních studentů, (bylo nás toho času 9 mezi 900 Indy) byla zatím vydána na pospas doktorandům, kteří sice mluví anglicky, ale jejich poznání nebylo natolik ukotvené, aby vyhověli nárokům věčně se tázajících „zápaďáků“.
Dokázala jsi se za rok naučit jazyk tak, aby si alespoň trochu rozuměla?
Na univerzitě jsme měli 3 krát týdně hindštinu, takže nakonec jsem byla schopná alespoň trochu komunikovat i s těmi učiteli, kteří neuměli anglicky.
Jaké jste měli předměty?
Předměty jsme měli různé, všechny se týkali indické filozofie, hinduismu a filozofie jógy, jako systému praktik. Např. bhagavadgíta, patanjaliho joga sutry, indická filozofie od prvopočátku atd.. V praktické rovině jsme měli výuku asán, pranáyami a očistných technik.
V druhém semestru byli předměty více praktické – naturopatie, jógová terapie, akupresura, pránická léčba. Nejsložitější ze všeho bylo asi přiblížit se standartu výsledků v krkolomných asánach místním indickým dívkám. Které od raného dětství sedí na zemi a jejich klouby jsou otevřené. Není šance se s nimi srovnávat! Ale jak se tomu vyhnout, když je v každém semestru předepsaných 21 povinných asán, ze kterých jsou některé skoro „nezvládnutelné“:).
Jak probíhá výuka?
Výuka připomínala výuku na střední škole. Každý den včetně soboty od pěti od rána do dvou až čtyř hodin odpoledne. Hned první hodina asány, pranáyama, očistné techniky, potom konečně filozofické hodiny, které ve druhém semestru vystřídali praktické hodiny naturopatie, akupresury, ájurvédy, atd..
Pod ájurvédou a akuperseurou si dokážu něco představit, ale co je to Naturopatie?
Terapie, která používá přírodní zdroje a pracuje se základními 4 elementy (oheň, voda, vzduch, země). Učili jsme se různé lázeňské procedury, např. bahenní zábaly. Pod naturaopatii patří i u nás známé bylinkářství.
Jsou na škole nějaká speciální pravidla, která musí člověk dodržovat? Jaké jsou rozdíly mezi studenty ze zahraničí a domácími?
Pravidel je tam víc než dost. V první řadě dresscode. Široké kalhoty a kurty (dlouhé halenky) a samozřejmě s rukávem! Takže dívkám nesmí být vidět ramena, nohy a jiné části těla. Stejně tak jsou rozdělené internáty podle pohlaví s přísným zákazem vzájemných návštěv. V devět večer musel být každý na pokoji. Měli jsme dokonce „vychovatelku“, která na nás dávala pozor a které jsme museli hlásit každý odchod a příchod.
Mezinárodní studenti to měli jednodušší. Dokonce jsme si vybojovali, abychom v sobotu neměli výuku! A na rozdíl od místních studentů, kteří bydleli po 8 na pokoji, jsme měli každý svůj pokoj, celkem slušně zařízenou kuchyňku s plynovým sporákem a dokonce i pračku! To místní neměli! Museli se všichni stravovat v jídelně, kde bylo dvakrát za den podáváno téměř totožné jídlo, tzv. thali (rýže, luštěnina, dušená zelenina s kořením a placky-čapátí).
Ubytování dostane každý, místa je dost. Pokoje jsou skromné – postel, psací stůl a plechová skříň. V té se však často, hlavně v období dešťů, objevovala plíseň .).
Ven z kampusu mohou jen muži. Dívky jen v neděli, a to s povolením. Samozřejmě pro zahraniční studenty je situace jiná – to by si tam nikoho se „zápaďáků“ neudrželi. A tak jsme mohli volně vycházet, ale museli jsme být na pokoji v devět večer, jako všichni ostatní! Pokud jsme chtěli odejít na víkend, potřebovali jsme povolení vychovatele. Pokud to bylo na delší dobu, pak už jsme potřebovali povolení rektora.
Jak jsi využila v praxi studium na této škole?
Celý život se věnuji alternativním metodám léčení, mám masérské kurzy na různé druhy masáží, věnuji se bylinkám. Po studiích v Indii, jsem se tím konečně začala i živit. Získala jsem větší jistotu, protože jsem mnohé studovala do větší hloubky, než dokážou nabídnout kurzy u nás. Učím hatha jógu s přihlédnutím na terapeutické aspekty této metody, věnuji se naturopatii a hledání duševních příčin nemocí. Mým záměrem je pomáhat lidem, nacházet jejich skutečný potenciál. Pomoci jim, jak najít vlastní cestu a spojit se záměrem duše. V rámci tohoto procesu často beru lidi za hranice všedních dnů, aby se mohli z dálky podívat na svůj život :). Organizuji zážitkové pobyty v Karibiku a každoročně též pouť do Indie. Pokouším se být prostředníkem mezi touto kulturou tam i tady.
Vím, že jsi v Indii absolvovala i jiné kurzy jógy, dokážeš studium porovnat (cena vs.kvalita)? Jsi spokojená se svou volbou studovat v Haridvaru?
V Indii jsem absolvovala mnoho kurzů. Všechny byli mnohem komerčnější, než studium na univerzitě. A to jak cenově, tak obsahově. Například měsíční kurz Sivananda TTC stál 1500 USD, což je víc než roční pobyt na univerzitě. Certifikát z tohoto kurzu je sice celosvětově uznávaný a známější než postgraduální diplom univerzity, přesto si myslím, že jsou obsahově nesrovnatelné. Měsíční pobyt vám umožní pouze povrchní vhled do dané problematiky. Je však vytvořen na požadavky západních klientů, kteří jsou ochotni a schopni opustit své životy pouze na kratší dobu. Roční studium na univerzitě v Haridváru je mnohem náročnější, jak časově, tak fyzicky a mentálně, ale je to jednoznačně správná volba a vřele to doporučuji všem, kteří by se chtěli hlouběji věnovat józe a jógové terapii!
Další článek se Sárou o cestování v Indii vyjde v únoru 2016.